Cesta k drogám vede přímo, zpátky nikoliv 

V Česku je na čtyřicet tisíc drogově závislých. Těžko říct, kolik z nich vidí světlo na konci tunelu, kolik z nich ochotně spolupracuje a přijímá pomoc, kolik z nich ztratilo rodinu a má svoji hlavu. Cesta k běžnému životu je jen pro otrlé. 

Na hraně 

Léčba závislosti na drogách nemá jasný výsledek. Nikdy. U gamblerství nebo problémů s alkoholem je šance na nový život poměrně vysoká, ale drogy nehledě na to, jestli jde o marihuanu, pervitin nebo ještě horší experimenty, jsou zkrátka vysoce rizikové a ten, kdo jim propadne, se pohybuje na velmi tenkém ledě. 

Je třeba si přiznat, že přístup k drogám je v současnosti poměrně snadný a poprvé se s nimi člověk setkává už v nízkém věku. Většinou na střední škole, kdy je těžké odolat tlaku okolí a vydat se jiným směrem než většina. Experimenty k tomuto věku patří. Právě odsud pochází většina závislostí, kdy mladí lidé neustojí pokušení nebo dokonce jednorázovou ochutnávku. 

Drogám lze ale samozřejmě propadnout kdykoli. Jen statistiky mluví v neprospěch mladších ročníků. 

Člověk není jen číslo 

Závislost na drogách může trvat rok i dvacet let. Některé případy jsou medializované a dlouhodobě sledované. Zdaleka ne všechny ale mají šťastný konec nebo víceméně uspokojivý průběh. Pobaltské státy mají jedny z nejhorších výsledků a ročně tam na milion obyvatel umírá zhruba 200 lidí kvůli drogám, v Británii je třetinové. V České republice je to jen pět lidí ročně. I tak jde ale o zmařené životy a to, že je číslo nízké, neznamená úspěch. 

U drog a léčby závislosti se uplatňuje jiný přístup. Málokdy se člověk svěří do péče odborníka a dochází na terapie nebo jiná sezení. Mnohem účinnější je kontakt s terénními pracovníky, kteří znají tento specifický svět, umí se naladit na vlnu uživatelů drog, mluví s nimi na rovinu a malými krůčky je posouvají kupředu. To na spoustu závislých lidí funguje. Upřímnost a nulový nátlak na pacienta.