Máte sbírku CD? Pozor, hrozí jim zkáza

Cédéčka byla kdysi velmi populárním nosičem dat. Podobně jako LP nebo diskety je odvál čas. V současnosti už mají ta nejstarší „na hrbu“ pár desítek let. Bohužel ani je čas nešetří. Podléhají zkáze. Pánové, máte-li někde doma ukrytou sbírku hudebních CD s klenoty, o které byste jenom velmi neradi přišli, nastal čas zjistit, jak to s nimi je.

Důležité je skladování

První CD se objevila na počátku 80. let 20. století. Díky nim začalo být možné si přehrávat hudbu a přitom kotouček nijak nepoškodit. První placky se na trhu objevily v roce 1982, což už je nějakých 35 let. Proto na těchto CD, ale i těch pozdějších už zub času notně zahryzal. Jak ale poznat, že vašemu výlisku hudebního nosiče (bavíme se tady o vylisovaných nosičích, nikoli těch, které jste si vypálili doma) hrozí nebezpečí zkázy? Podle odborníků nejde jenom o datum narození vašich placek, tedy rok jejich vylisování, ale i na tom, jakým způsobem je skladujete.

Sami ovlivníte rychlost degradace

Co vlastně u raných CD působí největší potíže? Je to vrstva hliníku, jež je odrazovou pro data zapsaná do polykarbonátové vrstvy. Přestože ji chrání lak, může ji poškodit UV záření nebo vlhkost, a to dokonce do té míry, že se data následně stanou nečitelnými. Někdy jsou změny a poškození dokonce viditelné i na první pohled. Jednoduše si vezměte disk a dejte ho proti světlu. Jakmile na kovové vrstvě spatříte něco, co budí dojem jakési skvrny, je zle. CD, která nemají vrstvu hliníku, ale stříbra jsou o něco trvanlivější. V každém případě rychlost zkázy můžete ovlivnit sami. Skladujte CD na tmavém místě, kde můžete udržovat stabilní pokojovou teplotu bez větších výkyvů. Podle knihovny amerického kongresu se dá životnost CD prodloužit tím, že se bude skladovat při 5 ° a trvalé 30 % vlhkosti vzduchu. Tomu odpovídá zhruba prostředí ledničky.