Jak vybrat soundbar

Výběr soundbaru řeší nejčastější slabinu moderních televizí: obraz je skvělý, ale zvuk vychází z tenkých reproduktorů schovaných vzadu. Soundbar to spraví jedním kusem bez stavění domácího kina po celém pokoji. Rozdíly mezi modely leží v počtu kanálů, v tom, jestli je součástí subwoofer, jak se připojuje k televizi a jestli umí prostorový zvuk. Tenhle průvodce projde všechno, podle čeho se dá rozhodnout.

Typy soundbarů

Jednodílný soundbar

Kompaktní jednodílná lišta obsahuje všechny reproduktory v jednom těle a nepotřebuje nic dalšího. Postavíš ji pod televizi nebo pověsíš na zeď a máš hotovo jedním kabelem. Basy jsou omezené velikostí skříně, takže výbuchy ve filmu nedostanou hloubku. Pro sledování zpráv, seriálů a sportu v menším pokoji je to naprosto dostatečné a nejméně komplikované řešení.

Soundbar se samostatným subwooferem

Nejrozšířenější kombinace přidává basovou skříň, kterou postavíš vedle nebo za nábytek. Zvuk okamžitě získá hloubku a filmy dostanou váhu, kterou z tenké lišty nedostaneš. Většina subwooferů se připojuje bezdrátově, takže řešíš jen zásuvku. V bytě s tenkými stěnami ale basy prochází konstrukcí a sousedé je slyší dřív než ty.

Sestava se zadními reproduktory

Pokud chceš skutečný prostorový zvuk, potřebuješ reproduktory i za sebou. Prodávají se buď rovnou v sadě, nebo se dokupují k existující liště. Efekt je nesrovnatelný s virtuálním prostorem, ale platíš za to dvěma dalšími zásuvkami v pokoji a kabely nebo bezdrátovým párováním. Do obývacího pokoje, kde se hodně kouká na filmy, je to nejvyšší stupeň, který má smysl.

Soundbar s výškovými kanály

Modely s reproduktory mířícími ke stropu vytvářejí dojem zvuku nad hlavou tím, že ho odrážejí od stropní plochy. Funguje to jen v místnosti s rovným a nepříliš vysokým stropem bez podhledů a trámů. Ve špatné dispozici zaplatíš za funkci, kterou neuslyšíš, proto tenhle typ vybírej podle konkrétního pokoje.

Srovnání typů

Následující tabulka shrnuje hlavní rozdíly, abys rychle poznal, který typ odpovídá tvé místnosti a způsobu sledování.

Připojení k televizi

Zpětný zvukový kanál

Nejpohodlnější způsob je propojit soundbar s televizí kabelem do konektoru, který podporuje zpětný zvukový kanál. Zvuk pak jde z televize do soundbaru a hlasitost ovládáš ovladačem od televize, takže druhý ovladač zůstane v šuplíku. Novější varianta tohohle rozhraní navíc přenese i prostorové formáty bez komprese. Podívej se do popisu konektorů na televizi dřív, než nakoupíš.

Optický kabel a analogové vstupy

Optika je spolehlivá a funguje i se starší televizí, ale nepřenese nejnáročnější prostorové formáty a hlasitost obvykle ovládáš zvlášť. Analogový vstup ber jako nouzové řešení. U starší televize se nejdřív podívej, jaké výstupy vůbec má, protože právě tohle bývá důvod, proč se plánovaná sestava nakonec nepropojí tak, jak sis představoval.

Bezdrátové zdroje

Většina soundbarů umí přijímat zvuk z telefonu bezdrátově, takže poslouží i jako reproduktor na hudbu. Modely připojené do domácí sítě zvládnou streamovat přímo a dají se spojit do více místností. Pokud chceš hlavně poslouchat hudbu, ověř si, jestli lišta zvládne i pořádný stereo režim, protože ne každý soundbar zní na hudbu dobře. Alternativou je samostatný přenosný reproduktor.

Zvuk, který v praxi oceníš

Srozumitelnost dialogů

Nejčastější důvod, proč lidé soundbar kupují, není akční scéna, ale to, že nerozumí, co herci říkají. Vyhrazený středový kanál a režim zvýraznění řeči tohle řeší lépe než jakékoli zvyšování hlasitosti. Pokud sleduješ hodně seriálů a zpráv, ber tuhle funkci jako hlavní kritérium a nenech se strhnout počtem kanálů.

Noční režim a automatická hlasitost

Noční režim stlačí rozdíl mezi šeptáním a výbuchem, takže nemusíš každou chvíli sahat po ovladači. Automatické vyrovnání hlasitosti zase srovná rozdíly mezi pořadem a reklamou nebo mezi jednotlivými zdroji. Jsou to nenápadné funkce, které v bytě s dětmi nebo se sousedy za zdí využiješ víc než prostorový zvuk.

Kalibrace podle místnosti

Lepší modely si změří akustiku místnosti a podle toho upraví zvuk. Efekt je znát hlavně v pokojích s hodně sklem, tvrdými podlahami nebo naopak s velkým množstvím textilu. I bez kalibrace ale platí jednoduché pravidlo: soundbar patří pod televizi na stejnou osu a nemá být zapadlý hluboko v polici, která zvuk uzavře.

Umístění a instalace

Ideální je soundbar přímo pod televizí, ve stejné výšce jako obrazovka, s volným prostorem před sebou. Když ho postavíš do uzavřené police, zvuk ztratí čitelnost a basy začnou dunět. Při montáži na zeď hlídej, aby lišta nezakrývala infračervený přijímač televize a aby zůstal prostor na kabely.

Subwoofer nedávej do rohu, pokud nechceš, aby basy duněly, ale ani ho nezastrkuj úplně za nábytek. Nejlepší je vyzkoušet dvě až tři pozice podél stěny, na které stojí televize, a poslechnout si stejnou scénu. Rozdíl bývá větší než mezi dvěma modely v obchodě. Když k tomu ladíš i obraz, projdi si text o tom, jak vybrat televizi.

Rozhodovací pohled podle místnosti

Do malého bytu nebo do ložnice stačí jednodílná lišta s dobrým režimem řeči. Získáš srozumitelnost a čistotu bez toho, abys rušil ostatní. Basy tady stejně nemůžeš pouštět naplno, takže subwoofer by ležel ladem.

Do běžného obývacího pokoje je nejrozumnější lištou se samostatným subwooferem. Pokryje sport, seriály i filmy a zvládne to bez kabelů po místnosti. Pokud jsou zdi tenké, počítej s tím, že basy budeš držet níž, než by šlo.

Kdo kouká na filmy pravidelně a má vlastní dům nebo dobře odhlučněný byt, ať jde do sestavy se zadními reproduktory, případně s výškovými kanály. Podmínkou je vhodná dispozice pokoje a ochota mít v místnosti víc krabic. Další techniku k obývacímu pokoji najdeš v našem rozcestníku s průvodci technikou.

Kdy soundbar nestačí

Když chceš poslouchat hudbu naplno

Soundbar je stavěný na film a řeč, ne na dlouhý poslech hudby. Většina modelů má reproduktory blízko u sebe, takže stereo obraz je úzký a nástroje se slévají. Pokud posloucháš alba a záleží ti na tom, kde který nástroj stojí, dostaneš víc z dvojice samostatných reproduktorů. Rozdíl je slyšet i u levnějších sestav.

Když je místnost příliš velká

Ve velkém otevřeném prostoru jedna lišta zvuk nepokryje a prostorové efekty odražené od stěn nemají od čeho se odrazit. Tady dává smysl sestava se zadními reproduktory nebo klasické domácí kino s přijímačem. Než do toho půjdeš, změř si vzdálenost od sedačky k televizi, protože právě ona rozhoduje o tom, jestli efekt ucítíš.

Když ti stačí míň, než si myslíš

Platí to i naopak. V ložnici, v kuchyni nebo v malém bytě je velká sestava se subwooferem investice, ze které nikdy nedostaneš maximum, protože ji nemůžeš pustit naplno. Tam odvede lepší práci menší lišta s dobrým režimem řeči. Rozhodni se podle prostoru a podle sousedů, ne podle recenzí psaných pro velké obývací pokoje.

Nastavení a časté potíže

Zvuk se rozchází s obrazem

Nejčastější stížnost po instalaci je, že se rty herců nekryjí se zvukem. Televize obraz zpracovává déle než zvukový řetězec, proto má většina soundbarů i televizí posuvník zpoždění zvuku. Nastav ho na scéně s mluvícím člověkem a měň po malých krocích. Pokud posuvník chybí na jednom zařízení, hledej ho na tom druhém, obvykle v nabídce pokročilého nastavení zvuku.

Ovládání jedním ovladačem

Aby hlasitost šla řídit ovladačem od televize, musí být v jejím nastavení zapnuté ovládání připojených zařízení a zvukový výstup přepnutý na externí systém. Každý výrobce tuhle funkci nazývá jinak, ale najdeš ji v nabídce propojení nebo systému. Když ovládání nefunguje, zkus oba přístroje odpojit od napájení a znovu zapnout, protože propojení se sjednává při startu.

Rozdíly v hlasitosti mezi zdroji

Když je televizní vysílání hlasitější než film z aplikace, zapni automatické vyrovnání hlasitosti. U reklam pomůže i noční režim, který stlačí rozdíl mezi nejtišším a nejhlasitějším místem. Pokud dialogy zanikají v hudbě, zvyš samostatně středový kanál, místo abys přidával celkovou hlasitost. Tohle je nastavení, které udělá pro srozumitelnost víc než výměna celé sestavy.

Šest chyb při výběru soundbaru

1. Vybírat podle počtu kanálů místo podle toho, jak lišta zvládá dialogy.
2. Koupit model s výškovými kanály do místnosti s podhledem nebo šikmým stropem.
3. Neověřit, jaké výstupy má televize, a zjistit až doma, že se sestava nepropojí podle plánu.
4. Postavit soundbar do uzavřené police a divit se, že zvuk dune a ztrácí čitelnost.
5. Pořídit velký subwoofer do bytu s tenkými zdmi a pak ho stejně nikdy nepustit naplno.
6. Očekávat od nejlevnější lišty zázrak a přitom přehlédnout, že už i ona je velký skok proti televizi.

Zvuk v obývacím pokoji řeší i ten, kdo hraje hry. Pokud tě zajímá i výběr stroje, na kterém poběží, projdi si text o tom, jak vybrat herní notebook.

Často kladené otázky

Je soundbar opravdu lepší než reproduktory televize?

Je, a rozdíl je znát okamžitě. Televize má reproduktory schované vzadu nebo dole a míří jimi od diváka. Soundbar hraje směrem k tobě, má větší skříň a hned zlepší srozumitelnost i plnost zvuku.

Potřebuji k soundbaru subwoofer?

Na filmy a hry ano, na zprávy a seriály ne. Subwoofer přidá hloubku, kterou tenká lišta nezvládne. V bytě s tenkými zdmi ale basy prochází konstrukcí, takže z něj stejně nedostaneš maximum.

Co znamenají čísla jako 3.1 nebo 5.1.2?

První číslo je počet hlavních kanálů kolem tebe, číslo za první tečkou označuje subwoofer a poslední číslo výškové reproduktory mířící ke stropu. Vyšší čísla znamenají víc směrů zvuku, ne automaticky lepší kvalitu.

Jak soundbar připojit ke starší televizi?

Optickým kabelem, pokud ho televize má, případně analogovým výstupem. Přijdeš tím o nejnáročnější prostorové formáty a hlasitost budeš nejspíš ovládat zvlášť. Ověř si výstupy televize předem.

Funguje virtuální prostorový zvuk?

Funguje jen do určité míry a záleží na místnosti. Odrazy od stěn potřebují rovné plochy v rozumné vzdálenosti. V otevřeném prostoru nebo v pokoji plném textilu efekt výrazně zeslábne.

Kam umístit subwoofer?

Podél stěny, na které stojí televize, ne do rohu a ne úplně za nábytek. Vyzkoušej dvě až tři pozice a poslechni si stejnou scénu. Rozdíl v umístění bývá slyšet víc než rozdíl mezi dvěma modely.