Hokejový kouč oslavil tisícovku

Vladimír Růžička. Hokejové jméno, které i v lidech, jež nemají s ledovým sportem nic společného, vyvolá vzpomínky na Nagano 1998. Ani aféra s úplatky jeho pověst nedokázala zkazit. Ať už to bylo s uplácením jakkoli, pravda je taková, že díky svým hráčským a posléze i trenérským schopnostem si pověst hokejového génia zaslouží. Není proto divu, že nedávno odkoučoval svůj tisící zápas.

Dárek k nečekanému jubileu

Vladimíru Růžičkovi se tenhle kousek povedl jako vůbec prvnímu hokejovému trenérovi z extraligy. Samotného ho podle vlastních slov tak vysoké číslo na trenérské lavičce docela překvapilo.Navzdory tak vysoké bilanci se ale rozhodně  necítí na to, že by měl jít do starého železa. Naopak, těší ho, že jeho chomutovští tisící zápas vyhráli 2:1 nad Mladou Boleslaví a dali mu tak k zajímavému jubileu vlastně takový sportovní dárek.

Když je led zároveň koníčkem

Ostatně podobné jubileum v naší hokejové extralize zase tak moc lidí nemá. Podařilo se ho dosáhnout pár hráčům čárovému rozhodčímu Stanislavu Barvířovi. Třiapadesátiletý Růžička, který bude brzy znovu otcem, ale možná metu odkoučovaných zápasů posune ještě někam dál. Zatím ho trénování Pirátů Chomutov stále baví – a o tom to podle něj především je. Zatím ale netuší, jestli na trenérské lavičce vydrží do 78 let jako Scotty Bowman. Jisté je jedno – před dvěma roky podepsal s Chomutovem smlouvu na deset let, takže pokud se nic nestane, ještě osm let by mohl chomutovské k jejich nemalé radosti drezúrovat. O svých trenérských metodách říká, že býval bouřlivější, dnes už se trochu zklidnil. Přispívají k tomu prý trenérské zkušenosti a samozřejmě i zmiňovaný rostoucí počet odtrénovaných zápasů. Na své svěřence je tvrdý, přísný. Je to ale tím, že ho hokej baví a chce, aby mužstvo hrálo co nejlépe. Má totiž to štěstí, že jeho práce hokejového trenéra je zároveň jeho koníčkem.